Vladimír Hulpach

Nymburské knihovně v roce jejího 115. jubilea upřímně přeji všechno jen dobré.
Třebaže jsem u vás na besedě s dětmi dlouho nebyl (snad asi před 15 lety), jezdím často za příbuznými do Hořátve, jejíž krásný český název, obdobně jako název nedalekého Zvěřínku, stále obdivuji, takže přece jen vím, co je u vás nového.
Na besedách s dětmi v knihovnách bývám ovšem často. Nejde jen o to, abych jim něco pověděl, odpovídal na otázky v rámci své literární působnosti, ale také abych si sám aktuálně ověřil svůj bezprostřední kontakt s mladými čtenáři, což považuji za neméně důležité. Zejména i proto, když vím, že přítomné děti čtou, třeba na rozdíl od besed ve škole, kde tomu tak být nemusí. Považuji proto činnost každé knihovny za nenahraditelnou, vím o mnoha jejich zajímavých akcích vedoucích k rozvíjení čtenářství, nejednou už od vstupu do první třídy.

S pěkným pozdravením
Vladimír Hulpach