Václav Vorlíček

Česká Lípa 7.3.2010

Vážená paní ředitelko,

Na základě Vaší výzvy si dovolím přičinit několik vět k danému tématu.
      Co pro mne znamená knihovna? Totéž co kniha, protože na rozdíl od jiných tvrdím, že nejlepším přítelem člověka není pes, ale kniha.
      Knihovna a tedy i kniha mne provází celý život. Našel jsem v nich zdroj zábavy i poučení a to již od dětských let.
      Jak bylo dříve zvykem, maminka nám četla pohádky a poté co jsem se naučil číst, mi knihy, které jsme měli doma, nestačily uspokojit mé čtenářské potřeby a proto zcela logicky jsem hledal zdroj jiný. A tak jsem coby desetiletý kluk v roce 1946 poprvé vstoupil do Městské knihovny, která v té době sidlila v pozdější mateřské školce za národním výborem. jako čtenář - vypůjčovatel jsem v ní setrval až do roku 1979, kdy jsem se odstěhoval do České Lípy. Z "nymburského období" vzpomínám na pana ředitele Effenbergera, který pořádal bezvadné literárně-hudební večery a paní Lopatářovou. Nemohu však zapomenout i na velice záslužnou činnost současného teamu Městské knihovny.
      Po přestěhování do České Lípy jsem se samozřejmě zaregistroval v místní knihovně, kam docházím dodnes. Při výpůjčkách cca 180 - 200 knih ročně mi knihovna výrazně pomáhá aktivně vyplňovat můj důchodcovský život.
     Knihovna je tedy nezamětilelnou součástí mého života již plných 64 let a je mi líto, že se v ní máloikdy setkám s čtenáři střední generace, t.j. mezi 20 až 40 lety. Myslím, že počítače a další optická media nemohou nahradit knihu, protože jsou příliš "polopatická" a nedovedou vzbudit fantazii tak jako kniha, nehledě k úrovni jazyka těchto medií. Udržet kvalitu jazyka na potřebné úrovni i v tom je nezastupitelnost knihy a potažmo i knihovny.
I když je nutno konstatovat, že knihovny ne vždy mají přáno "u dvora".                  

Městské knihovně v Nymburce přeji do dalších 115.let
zdar!   zdar!  zdar !!

                                                                                                               Václav Vorlíček