Stanislav Rudolf

Co pro mě znamená knihovna?

*****************************************

 

Stále nevysychající pramen poznání, vzrušení, smíchu i napětí…

 

Ale tak jsem měl zřejmě odpovědět až na konci svého zamyšlení. Jenže pak bych možná zapomněl čtenáře upozornit na ty tři tečky za větou, které zde nahrazují dlouhý seznam zážitků, prožitých nad knížkami. Vypůjčoval jsem si je už jako student z obecní knihovny v Železnici, což je půvabné městečko nedaleko Jičína, kde jsem byžil se svými rodiči. A třebaže v současné době bydlím již řadu lét v Brandýse nad Labem, vypůjčuji si je v knihovně městské, neboť mám pocit, že i ty nové občas obohacují můj život.

 

Představil jsem se vám zde jako náruživý čtenář. Ale pozor! Vzhledem k tomu, že tehdejší železnický knihovník pan Řepka, dlouhodobě onemocněl, dostal jsem, už jako student gymnázia, nabídku vést po dva roky zmíněnou knihovnu. Je fakt, že se tam tenkrát knížky půjčovaly jen jednou týdně, přesněji: v sobotu dopoledne, ale čtenářů přicházelo neskutečně mnoho.  Poznával jsem tak spoustu lidí, mladých i těch starších, jejichž osudy se později stávaly i předlohami mých literárních pokusů a některé dokonce i finálních výrobků.

 

Přesto tou největší výhodou pro mne tenkrát bylo to, že jsem všechny zakoupené novinky přečetl jako první, ještě než jsem knížku zapsal do seznamu a razítkem povinně označil stranu 17. To byl blahej (což je, podle mě rozhodně víc, než blahý!) pocit!  Bohužel maturitou skončilo nejen mé středoškolské studium, ale i moje knihovnická funkce.

 

Knihovnám jsem však zůstal po celý život věrný. Vždyť nám stále nabízejí pohodu, dobrodružství, pohledy na lásku i životní tragedie, vtip, úsměvné scénky, vidinu budoucnosti…pardon, kolik že je hodin?

 

Čtrnáct  třicet?

 

Tak to budou mít u nás v knihovně ještě otevřeno. Pa…!

 

 

                                                                                             Stanislav Rudolf