Stanislav Peleška

Veřejná knihovna je něco, co člověk docení až když pomalu odchází ze světa. To proto, že ji vlastně celý život bereme jako samozřejmost.
Tento proces uvědomění přichází ve chvíli, kdy si začneme uvědomovat, že soukromá knihovna v bytě není nafukovací, a tak se nám tím, co si kupujeme ke své momentální radosti, pro studium, k aktivnímu odpočinku, někdy i z prestižních důvodů, zcela zaplní všechny regály, potom i kufry a krabice v bytě i na půdě… Pak přichází chvilka, že bychom měli něco vyřazovat, a to se nám nechce, nebo, když se k tomu přinutíme a vybereme stovku knih, nakonec dojdeme stejně k přesvědčení, že je to škoda a že se zase budou hodit, vrátíme se k nim, přečtou si je naše děti apod. V této situaci uvidíme další knihu, o niž stojíme, ale nemáme ji kam dát, a tak přichází na řadu opět veřejní knihovna, kde si danou knihu můžeme vypůjčit a přečíst. Knihovnický systém umožňuje přístup i k takovým knihám, které bychom si do té své knihovny asi nepořídili, především ve vědeckých knihovnách. Je to moc dobře, že knihovny máme!