Jiří Kahoun

Knihovna je studánka vědění

Někde mám schovaný památník z první třídy. Tenkrát měly děti ještě památníky. Ptal jsem se na ně vnučky a nevěděla co to je.
V památníku mám krasopisně napsané věnování od pana učitele Jireše. Píše o starostech a chvilkách štěstí v životě.
Ke štěstí ti může přispět jen studánka "Vědění". Čím víc ji vyhloubíš, tím víc štěstí načerpáš. Pan učitel myslel na školu a já přidávám knihovnu. Knihovny jsou studánky vědění. Všechny věci, které dnes nepřináší velké a rychlé peníze, mizí ze světa a dokonce za přispění vlád. Voda na rozdíl od knihoven velké peníze přináší. A tak se z některých studánek staly čerpací stanice, vodovody a kanalizace. Vodu vykoupily cizí firmy a malé, čiré studánky se ztratily. Z nádraží zmizeli nádražáci, čekárny, lampárny a nemáme si kde stěžovat. Jen moje vnučka mě občas vyslechne a tak jí říkám: "Emičko, važ si studánek, važ si zrcátek pro hvězdy. Ze studánek se nesypou peníze, ale přesto přináší štěstí. Napsal mi to přece pan učitel Jireš.  

                                                                                                  Jiří Kahoun