Ivona Březinová

Praha 20.1.2001
Dobrý den,

dovolte, abych se představil. Jsem batoh Ivony Březinové, autorky knih pro děti a mládež. Ivona Březinová je momentálně zaneprázdněna, pracuje na nové knize. Ale troufám si tvrdit, že o jejím vztahu ke knihám a knihovnám mohu zasvěceně hovořit i já. Jsem totiž jejím věrným průvodcem na cestách do knihoven celé České republiky i Slovenska. To mě nosí na svých zádech a věřte, že většinou jsem sotva k unešení. Unesl bych se sám, kdyby to šlo. Ale protože to nejde, mohu být jen unešen ze spousty krásných zážitků, které jsme s Ivonou na cestách za čtenáři zažili.
Většinou sedím ve vlaku nebo v autobusu na sedadle vedle ní, občas i pod jejíma nohama, jako věrný pes. Říká se, že pes je přítel člověka. Ale kniha je také přítel člověka. A protože já jsem většinou knihami napěchován, stal jsem se přítelem nejvěrnějším. A blaženě poslouchám, když Ivona čtenářům vypráví. Věděli jste například, že do knihovny chodí už od svých sedmi let? Když byla malá, tak byla v knihovně i dvakrát týdně. No, měla to přes ulici. A jako studentka chodila do knihovny na brigádu. No vážně, už jsem to od ní slyšel mockrát.
Těsně po besedě si většinou na chvíli oddechnu, protože knihy se dostanou tam, kam patří – do knihoven a ke čtenářům. A pak se zpátky domů vracíme zase s jiným obsahem. S výkresy od dětí, s milými dárky, s nějakou dobrůtkou. To byste nevěřili, jak dobře většina knihovnic peče. Ivona říká, že knihovnice nejsou obyčejní lidé. Jsou to prý dobré víly, které pomáhají knihám, spisovatelům a čtenářům, aby jim na světě bylo dobře. A knihovníci prý pomáhají taky. Hm, myslím, že to bude pravda, když to říká Ivona. Jejda, už jde! Tak mě neprozraďte, že jsem tenhle dopis napsal za ni. To víte, spisovatelka. Určitě by Vám chtěla napsat sama, takže pssst! A na shledanou, já myslím, že zase někdy přijedeme.

S upřímným pozdravem a zipem od ucha k uchu
Batoh Ivony Březinové